Děti, které v perinatálním období prodělají onemocnění způsobující těžké trvalé postižení zrakové funkce a nejsou přitom úplně slepé, tj. zůstal jim zachován alespoň světlocit, mají ještě vzhledem k plasticitě nervové soustavy a dalšímu vývoji zrakových orgánů šanci na rozvoj a využití i omezené funkce svého zraku. Zrak, který by se u nepostiženého dítěte vyvíjel přirozenou stimulací podněty z okolního prostředí, je třeba u takto postižených dětí cíleně a systematicky stimulovat podněty upravenými a přizpůsobenými typu a stupni postižení zraku.
Co tedy rozumíme těmi speciálními stimulujícími podněty: jde o vytváření intenzivního kontrastu podnětu a pozadí pomocí světelných efektů, barevných kontrastů prezentovaných v optimální velikosti a vzdálenosti stanovené individuálně pro každé dítě vzhledem k povaze a stupni jeho postižení. Stimulací v širším smyslu pak rozumíme jednak vytváření takto kontrastního okolí dítěte a jednak aktivní interaktivní práci pečující osoby a dítěte, kdy se dítě již učí objevené zrakové možnosti využívat ve svém každodenním životě. Vzhledem k tomu, že k největšímu rozvoji funkce zraku dochází v prvních třech letech života a v prvním roce zejména, je třeba se stimulací dítěte začít co nejdříve, pokud možno již v průběhu léčby základního onemocnění a nebo ihned po ukončení základní léčby (stabilizace životních funkcí, event. operacích apod.). Dítě je v uvedeném věkovém období většinou v celodenní péči rodičů, a proto také je soustavná stimulace zraku dítěte zajišťována především rodiči. Ti však musí být náležitě poučeni o postižení svého dítěte a soustavně instruováni a vedeni v provádění stimulace.
Pro zajištění potřebné a včasné stimulace dítěte je potřebná koordinace a týmová spolupráce ošetřujícího lékaře - oftalmologa, instruktorů zrakové stimulace a poradců zajišťujících raně poradenskou péči s rodiči dítěte. Za těchto podmínek má zraková stimulace dítěte s těžkým postižením zraku v raném věku výrazný vliv na jeho budoucí schopnost uplatnit své zbytky zraku při poznávání, učení a zapojování do života svého sociálního společenství. Stimulace postiženého zraku dítěte v raném věku je tedy specifickou metodou rehabilitace, která je rozvíjena a uplatňována v praxi specialisty vyškolenými pro tuto činnost: instruktory zrakové stimulace a poradci rané péče o děti s těžkým zrakovým postižením.
Centrum zrakových vad, přednosta MUDr. Stanislav Rodný, Bělehradská 88, Praha 2