Pracovní smlouvy uzavírané na dobu určitou stále přinášejí mnoho otazníků. Vyplývají hlavně z nepochopení jejich principu. Pracovní poměr, jehož vznik, zánik a změny jsou upraveny v zákoníku práce, lze sjednat na dobu určitou.
Takzvané termínované pracovní poměry se používají nejčastěji právě při potřebě zástupu za mateřskou či rodičovskou dovolenou nebo při sezónních pracích. Až na některé zvláštnosti, které jsou v zákoníku práce přímo vymezeny, se na pracovní poměr na dobu určitou vztahují stejné zásady a pravidla jako na pracovní poměr na dobu neurčitou.
Přesto však platí určité omezení. Pracovní poměr na dobu určitou nelze uzavřít například s absolventy škol, mladistvými nebo zaměstnanci, o nichž to stanoví kolektivní smlouva.
Pokud však budoucí zaměstnanec, který je chráněn tímto zákazem požádá zaměstnavatele o uzavření smlouvy na dobu určitou písemně, smlouva s ním může být uzavřena.
Bez zkušební doby
Pracovní smlouvu jako takovou je nutno uzavřít písemně. Zaměstnavatel je
povinen se zaměstnancem dohodnout druh sjednané práce, místo výkonu práce a den
nástupu práce.
Mýlí se ti, kteří tvrdí, že v termínovaném pracovním poměru nelze stanovit zkušební dobu. I ve smlouvě na dobu určitou lze dohodnout zkušební dobu v rozsahu jednoho až tří měsíců. Tento postup se většinou uplatňuje u pracovních poměrů s delší dobou trvání.
V pracovní smlouvě dohodnou strany i další náležitosti, na kterých mají zájem. Mzdu mohou účastníci určit buď přímo ve smlouvě, nebo samostatným ujednáním. Zaměstnavatel má v souvislosti se vznikem pracovního poměru podle paragrafů 28 a 32 zákoníku práce i další povinnosti, zejména informačního charakteru.
Základní povinností zaměstnance je nástup do práce v den sjednaný v pracovní smlouvě, ledaže by mu v tom bránily překážky v práci. O těchto překážkách je nutno zaměstnavatele do jednoho týdne uvědomit, jinak má zaměstnavatel právo od smlouvy odstoupit. Veškerá ustanovení o uzavírání pracovního poměru se vztahují i na pracovní poměr uzavřený na dobu určitou.
Zaměstnání lze ukončit i dříve
Pracovní poměr především končí uplynutím doby, na kterou byl sjednán. Pokud je
v pracovní smlouvě dohodnuta zkušební doba, mohou strany zrušit tento pracovní
poměr bez udání důvodu kdykoli v jejím průběhu.
I pracovní poměr sjednaný na dobu určitou lze předčasně ukončit. Půjde o dohodu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Takto lze pracovní poměr ukončit vždy. Zaměstnanec má právo dát výpověď z pracovního poměru ve dvouměsíční výpovědní době. Tato možnost se vztahuje i na ukončení pracovního poměru na dobu určitou.
Zaměstnavatel má však právo dát zaměstnanci výpověď jen z takzvaných
kvalifikovaných důvodů:
- jsou uvedeny v paragrafu 44 zákoníku práce,
- nebo pracovní poměr okamžitě zrušit z důvodu takzvaného hrubého porušení
pracovní kázně.
Podrobnosti k okamžitému zrušení jsou uvedeny v paragrafu 53 zákoníku práce.
Nároky zůstávají
Pokud se zaměstnanci naskytne možnost jiného vhodnějšího zaměstnání, může
ukončit pracovní poměr výpovědí, pokud se nedohodne se zaměstnavatelem jinak.
Vrátí-li se pracovnice, kterou zastupuje zaměstnanec s poměrem na dobu určitou, dříve, může mu zaměstnavatel nabídnout jiné pracovní místo nebo ukončit pracovní poměr dohodou. Pokud však toto řešení není možné, bude muset pracovníka zaměstnávat po dobu trvání pracovní smlouvy nebo mu dát výpověď z kvalifikovaných důvodů. V takovém případě jsou zachovány veškeré nároky související s ukončením pracovního poměru ze strany zaměstnavatele.
Pro úplnost je třeba dodat, že pokud po uplynutí sjednané doby zaměstnanec nadále s vědomím zaměstnavatele koná sjednanou práci, pracovní poměr se mění na pracovní poměr uzavřený na dobu neurčitou.