Pojem stávka je odvozen z anglického slova to strike (praštit s prací). Stávka je nejčastěji definována jako hromadné, částečné nebo úplné přerušení práce těmi, kteří jsou na základě pracovní smlouvy či z jiného právního důvodu povinni tuto práci vykonávat.
Právo na stávku je vázáno na svobodu podnikání a svobodu kolektivního vyjednávání. Klade si za cíl dosažení lepších pracovních, sociálních a hospodářských podmínek. Další charakteristickým rysem je současný úmysl zahájit práci po dosažení cílů stávky. Je skutečným měřením sil formou ekonomického střetu.
Podle mezinárodní organizace práce je právo na stávku uznáno jako jeden z významných prostředků pracujících a jejich odborů k vydobytí a ochraně jejich ekonomických a sociálních zájmů. Stávka je tedy formou pracovního boje. Je všeobecně pokládána za krajní prostředek, který by měl být použit až po vyčerpání všech běžných mechanismů vyjednávání.
Podle Výboru pro svobodu sdružování Mezinárodní organizace práce jsou stávky uznávány a chráněny, pokud je jejich motivem obrana ekonomických a sociálních zájmů zaměstnanců a probíhají-li pokojnou cestou.
Samotné stávky jsou podstatně starší než právo na stávku. Ve starém Egyptě za vlády Ramsese III. stávkovali pracovníci stavící faraónův náhrobek s cílem dosáhnout pravidelnosti ve výplatě mzdy, zamezení úrazů a špatného zacházení s dělníky. Právo na stávku bylo uznáno většinou spolu s právním uznáním odborů - v Anglii roku 1871, v USA 1932, v Rakousku 1870.
Stávky již nemohly být trestně stíhány, pokud při nich nedošlo k ohrožení veřejného klidu a pořádku. Tento zákon u nás platil i v tzv. první republice, za protektorátu byla stávka zakázána, po únoru 1948 považována za pro společenskou činnost. Právo na stávku bylo zaručeno v roce 1976, ale slo o formální záruku, neboť účast na stávce mohla být postihována jako porušení pracovní kázně.
V současné době je právo na stávku ústavně zakotveno v čl. 27 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), která je součástí našeho ústavního pořádku. Jde tedy o právo ústavní. Nepřísluší však soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů. Právo na stávku lze zákonem omezit zaměstnancům státní správy a územní samosprávy ve funkcích, které určí, a osobám v povoláních, která jsou bezprostředně nezbytná pro ochranu života a zdraví.
Práva na stávku se lze domáhat pouze v mezích zákonů, které toto právo provádějí. V současné době upravuje právo na stávku jen zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, který upravuje pouze stávku ve sporu o uzavření kolektivní smlouvy. Ostatní stávky prováděcím zákonem upraveny dosud nejsou. Nelze však paušálně tvrdit, že tyto stávky jsou nezákonné.
V novém zákoníku práce, který by měl platit od 1.1.2005, se počítá i s komplexní právní úpravou stávky.
Formy stávek
klasická - vyhlašovanou na neurčitou dobu
výstražná - která je vyhlašována na krátkou dobu, s cílem varovat druhou
stranu
okupační - spočívá v obsazení prostor podniku
klíčová - práci zastaví pouze zaměstnanci v rozhodujících úsecích
výbušná - předem neohlášená
solidární - na podporu zaměstnanců jiného zaměstnavatele
politická - zvláštní druh stávky (čl. 23 Listiny), nesměřuje proti
zaměstnavateli, ale proti státním orgánům (generální stávka - celostátní
vystoupení zaměstnanců).
Zákonodárství některých zemí určité druhy stávek zakazuje. Ve většině zemí je zakázána stávka výbušná, tj. předem neoznámená.
Protestní akce
Nedojde-li k přerušení práce (není proto nutné právně upravovat), jde o různé
formy protestních akcí. Zaměstnavatel nemá žádný právní důvod tento postup
zaměstnanců nějakým způsobem zpochybňovat a postihovat,, protože zaměstnanci
neporušují právní předpisy a ni pracovní smlouvu.
Formy protestních akcí:
stávková pohotovost - hrozba stávkou, nedochází k přerušení práce,
shromáždění zaměstnanců v prostorách zaměstnavatele nebo před budovou
zaměstnavatele po pracovní době,
podpisová akce,
bojkot výrobků zaměstnavatele - odmítání manipulace se zbožím určitého
podniku,
tzv. pasivní rezistence:
a) work to rule - přísné dodržování právních předpisů, především v oblasti
bezpečnosti práce,
b) go slow - úmyslné zpomalování práce (nesmí jít o porušování pracovní kázně),
c) nesouhlas zaměstnanců s výkonem práce přesčas nad týdenní a roční limit, tj.
nad 8 týdně a nad 150 hodin ročně,
manifestace - uplatnění politického práva shromažďovat se (čl. 19
Listiny a zák. č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím),
petice - uplatnění politického práva petičního (čl. 18 Listiny a zák. č.
85/1990 Sb., o právu petičním).
Zaměstnanci nesmí být v účasti na stávce bráněno, ovšem nesmí být ani nucen se jí zúčastnit.
Pro stávky by měla platit stejná právní úprava, a organizátoři stávek by se měli řídit zákonem o kolektivní vyjednávání. Především by s určitým časovým předstihem měli zaměstnavateli oznámit, kdy bude stávka zahájena (v zákoně o kolektivním vyjednávání je to alespoň tři dny předem), její důvody a s vyhlášením by měla vyslovit souhlas minimálně jedna polovina zaměstnanců. Obě smluvní strany (zaměstnavatel a odbory) se mají obrátit na třetí osobu - na zprostředkovatele, pokud se na této osobě nedohodnou, je jim určena ministerstvem práce. Je-li i toto jednání neúspěšné, teprve pak lze po splnění dalších podmínek vyhlásit stávku.
Stávky mohou mít vážné dopady na celou společnost, proto by měli jejich organizátoři včas požádat o pomoc odborníky, kteří mají zkušenost s jejich přípravou a organizováním. Měli by důsledně dodržet předpoklady zákonnosti stávky obsažené v rozhodnutí Vrchního soudu.