Homeworking by mnozí Češi uvítali, ale považují ho za tak trochu hudby
budoucnosti. Velmi málo firem totiž zatím vážně uvažuje o zavedení tohoto
pracovního režimu, byť jen u vybrané skupiny svých zaměstnanců. A to i přesto,
že výhod s ním spojených je neoddiskutovatelně daleko více než nevýhod:
- Zaměstnanci, kteří pracují doma a nedojíždějí do firmy každý den, ušetří
spoustu času, který by jinak strávili v dopravních prostředcích, a mohou si
svůj pracovní režim upravit podle potřeby a osobních inklinací.
- Přínosem pro zaměstnavatele je zase prokázané zvýšení produktivity práce až o
dvacet pět procent a samozřejmě snížení nákladů na kancelářské prostory a na
jejich provoz, které jsou trvalé a daleko vyšší, než je počáteční investice do
pracovní stanice, již zaměstnavatel pořizuje domácímu pracovníkovi.
Homeworking je velkou příležitostí pro ženy na mateřské dovolené i pro zdravotně postižené lidi. Ne náhodou se tento pracovní vztah rozšířil kromě anglosaských zejména ve skandinávských zemích. V Dánsku tímto způsobem pracuje přes sedmnáct procent lidí.
Kromě obyčejného konzervatismu a nízké pružnosti při rozhodování o jeho zavedení jsou hlavní brzdou rozšíření homeworkingu obavy, že zaměstnanec ztratí kontakt s firmou a že jeho práci nebude možné kontrolovat tak, jako kdyby pracoval v kanceláři.
Homeworking se ale v zahraničí osvědčil např. u podnikových právníků, překladatelů, programátorů a dalších profesí.
Podstatným rysem homeworkingu je stálý pracovní poměr mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem - nejde tedy o volnou spolupráci - přičemž rozdíl je opravdu jen ve formě výkonu práce.
Z psychologického hlediska homeworking i přes všechny své nesporné výhody
nemusí být vhodný pro všechny a má i své stinné stránky např.:
- práce doma na jednu stranu od člověka vyžaduje větší osobní disciplínu, která
se při práci v kanceláři vytváří spíše tlakem zvenčí,
- na stranu druhou může ale u určitých jedinců podporovat workholismus -
neschopnost s prací přestat i poté, co byl plánovaný denní úkol splněn.
Lidé pracující doma mohou rovněž postrádat jasné oddělení domácího a pracovního prostředí. Je proto důležité, aby si homeworkeři i v domácím prostředí dokázali vymezit pracovní místo, odkud by se po práci mohli vracet domů.
V Evropské unii z domova pracuje šest procent bílých límečků, a tak lze očekávat, že se i u nás homeworkingu dřív či později ve větším množství ujme.
Jeho rozšíření je příznivě nakloněno i Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, které uvažuje o novele zákoníku práce, jež by rozvoj homeworkingu podpořila.