V průběhu tisíciletí ženy vyzkoušely velké množství krášlících prostředků. Proto, aby pleť byla bez vrásek, nanášely na obličej tuk, přípravky z moči nebo směsi z mozku prasat, krokodýlích střev a vlčí krve. Rtěnky naopak nikdy neobsahovaly podobné nepříjemné složky. Obvykle je tvořila směs vosku, oleje a barvy. Původní kelímek s červení, používaný na tváře nebo rty, byl znovuobjeven během první světové války. Tehdy dostala rtěnka své nové jméno a začala se vyrábět ve tvaru náboje. Že by inspirace vojenskou výrobou?
První rtěnka byla nalezena 300 km na jih od starobylého města Babylonu. Její stáří se odhaduje na 5000 let. Na nezbytnou součást každodenní potřeby však rtěnku povýšili až staří Egypťané. I když Egypťanky věnovaly největší pozornost svým očím, nezaostávaly ani v péči o rty. Ovládaly umění míchání a přesného použití barev. Dávaly přednost modročerným, oranžovým a tmavě rudým rtěnkám, které nanášely dřevěnou paličkou. Rty si líčily nejen ženy, ale i muži, kteří sledovali módní trendy a za všech okolností museli vypadat co nejlépe. Na posmrtný život byly Egypťanky zvlášť dobře připraveny co se rtěnky týče, dbaly na to, aby byly pochovány se dvěma kelímky růže.
Ve starém Řecku používaly ženy na rty červeň, která byla elegantní a chutná; vyráběla se totiž z červeného barviva a silného vína. Křiklavé barvy na rty byly vyhrazeny prostitutkám (staré Řecko bylo zlatým věkem prostituce).
Období římského impéria přineslo změnu. Poppea, šílená manželka stejně bláznivého císaře Nera, měla sto pomocníků jen na udržování dokonalého zhledu. Dodržovala bizardní krášlící rituály a samozřejmě dbala na to, aby měla vždy nalíčené rty. Pro přípravu růže se na trhu prodávala rtuťnatá purpurová rostlinná barva, nazývaná fucus a usazeniny z červeného vína (Poppea ani nikdo jiný tenkrát netušil, že to byl potenciálně smrtelný jed). Pro dosažení harmonie s nalíčenými rty si Římanky spojovaly obočí do jedné dlouhé čáry a nosily plavé paruky. Rtěnku používali často i muži.
Středověk vyznával strach ze života a touhu po životě posmrtném. Ideálem bylo vypadat jako nemocný, nejlépe jako mrtvý. Nalíčená žena se pokládala za stvoření ďáblovo. Ženy mohly dosáhnout moderního vzhledu tím, že si mazaly obličej moukou, koupaly se v oslím mléce a vyhýbaly se čerstvému vzduchu, o kterém se soudilo, že ničí pleť. Líčení rtů bylo přípustné jen za tím účelem, aby pleť vypadala ještě bledší.
Za vlády Alžběty I. prožívá rtěnka zlatý věk. V módě byla sice stále bílá pleť, ale na rty, oči a tváře se dávaly živější barvy. Královna Alžběta používala údajně rtěnku a pudr jako zbraň v boji proti smrti. A tak, rozhodnutá zůstat na živu, nanášela na svůj obličej jednu vrstvu líčidla za druhou. Podle některých zpráv měla v době své smrti na rtech centimetrovou vrstvu rtěnky.
Všichni Francouzi a Britové jsou od roku 1660 do roku 1789 rtěnkami doslova posedlí - žádný vážený muž by nevyšel do společnosti s nenalíčenými rty. Módu v líčení a oblečení tehdy diktovala francouzská královna Marie Antoinetta. Ta stanovila pravidla i pro to, jak mají vypadat perfektní ústa: malá a kulatá jako perla, tedy ideální kombinace buclatosti a jemnosti. Rtěnka se používala s cílem upoutat pozornost. Když vezmeme v úvahu to, že se hlavy ztrácely v obrovských nazdobených parukách a obličeje nebylo skoro vidět pod spoustou barevných pih krásy, pochopíme, že vyniknout bylo velké, téměř nadlidské umění.
Velkou část 19. století se líčili herci. Královna Viktorie totiž prohlásila, že líčení je neslušné. Líčidla herců byla poměrně primitivní. Růž na rty a tváře se vyráběla z barevného pudru smíchaného s máslem nebo lojem (po ruce bylo dobré mít vždy svíčku, pro případ, že směs ztuhla). Do módy se vracel bledý obličej a nemocný vzhled. Proto, aby ženy vypadaly nemocně a tudíž romanticky, pily ocet a arsen a kapaly si do očí belladonnu, jedovatou tekutinu z rulíku zlomocného. Rozšiřovalo to zornice, čímž žena získala zasněný a zamlžený pohled, a bonusem byly i četné halucinace. Rtěnky nelegálně vyráběly amatérští lékárníci a jejich recepty se prodávaly stejně draze jako třeba ty na výrobu whisky.
Na přelomu 19. a 20. století představila francouzská společnost Guerlain poprvé rtěnku ve formě tyčinky a ze světa divadla ji přenesla do módních obchodů. První moderní rtěnku v kovovém pouzdře vyrobil v USA v roce 1915 Maurice Levy. Zatímco výrobky Guerlain byly dostupné pouze vybrané vrstvě, nové rtěnky v kovovém pouzdře si mohl koupit každý - hned se také staly velmi oblíbené u pracujících žen.
Dnes se především navracíme k filosofii vnitřní krásy, spojené s dobrým zdravím a duševní pohodou. Každá žena moc dobře ví, že rtěnka ji dodá sex-appealu a romantickému kouzlu.