Za normálních podmínek začíná dítě mluvit kolem prvního roku věku. Chlapci většinou začínají později než dívky a přibližně do čtvrtého roku trvá, než se děti naučí vyslovovat i obtížnější slova. Mluvení je velmi komplikovaný proces, kterého se účastní celá řada orgánů. Je důležité přesné sladění práce všech svalů hrudníku, hrtanu, jazyku a rtů, protože každý z orgánů musí být při tvoření každé hlásky uveden do zcela zvláštní polohy a také jeho pohyb při jejím vyslovení musí být zcela přesný.
Schopnost správné řeči mohou ovlivňovat vrozené vady dýchacích orgánů, hrtanu, jazyka, čelisti, zubů, patra nebo rtů (zaječí pysk). Také duševní poruchy mohou být příčinou obtíží při učení se mluvení u dětí, u dospělých bývaj příčinou ztráty řeči (přestane mluvit).
Příčinou poruch řeči mohou být také vrozené nebo získané poruchy orgánů, které řídí souhru všech řečových orgánů. Dochází k nim například při postižení center mozku řídících řeč, například po úrazech lebky nebo po zánětech mozku nebo mozkových blan.
U dospělých vzniká omezení schopnosti řeči nebo její úplná ztráta většinou jako následek úrazů nebo cévních chorob. K nejčastější příčině patří záchvat mozkové mrtvice, při kterém jsou výpadkem určitých mozkových center blokovány buď nervy, které řídí různé svaly mluvícího aparátu, nebo je postiženo samotné centrum řeči. Při všech náhlých změnách řečových schopností bychom neměli s vyšetřením u lékaře otálet - mohlo by se totiž jednat i o nádor.
Některé poruchy řeči mohou vyvolávat také nádory mozku, úst či hrtanu.
Dochází-li děti na pravidelná preventivní vyšetření nebo navštěvují-li mateřskou školu, jsou vady jejich řeči brzy odhaleny. Pokud děti zaostávají ve vývoji řeči déle než půl roku, měli bychom na tento stav upozornit lékaře. Dítě by mělo správně mluvit nejpozději před nástupem školy. Špatně mluvící školák se totiž za svou řeč často stydí tak, že raději mlčí. A tak nejenom, že si své řečové schopnosti nezlepšuje, ale vyděluje se i z kolektivu spolužáků, což může vyústit až v těžké psychické problémy. Také prospěch je kvůli této vadě postiženého dítěte, pro nemožnost se správně vyjádřit, většinou výrazně horší, než jaké jsou jeho skutečné vědomosti. Nezodpovědný přístup rodičů tak může jejich potomka poznamenat na celý život. Dospělí by měli lékaře navštívit ihned, jakmile zpozorují chyby nebo nemohou určité hlásky správně utvořit.
Podle druhu příčin řečových poruch existují i různé metody, jak tyto vady odstranit nebo se mluvě znova naučit. Většinu těchto vad lze totiž pomocí speciálních léčebných metod úspěšně napravit.
Léčba se provádí pod dohledem terapeutů (logopedů). Pacient pozoruje a snaží se přesně napodobit, jak terapeut tvoří jednotlivá písmena a hlásky, později i slova a celé věty.
Všechny procesy probíhající při mluvení se však nedají pozorovat zrakem. V tom případě položí pacient jednu ruku na krk terapeuta, aby cítil, jak se při řeči pohybuje hrtan a jaké vibrace při tom vykonává. Druhou rukou pacient kontroluje, zda totéž probíhá u něj.
I lidé, kterým musel být pro rakovinu odstraněn hrtan celý nebo jeho část, se mohou znovu naučit mluvit. Musí však zvládnout takzvanou jícnovou čili esofagovou řeč nebo mluví pomocí zvláštního druhu zesilovače.
I bez hrtanu lze téměř zřetelně mluvit, protože ústa, zuby a jazyk tvoří slabiky a slova, aparát pak zesiluje bezhlasně tvořená slova natolik, aby byla pro ostatní srozumitelnými. Řeč zní jako hlas robota.
Pro zvládnutí jícnové řeči se pacient učí zvláštním způsobem polykat vzduch a podobně jako břichomluvci ho kontrolovaným vyrážením formovat ve srozumitelnou řeč.
Všímat si postavení zubů
Některé vady řeči vznikají i na základě vadného postavení zubů, mezer mezi zuby
nebo jiných defektů, které mohou řeč značně zkreslovat. K řešení stávajících
nebo vzniklých vad řeči by měl být přizván ke konzultaci také zubní lékař nebo
čelistní ortopéd, který tyto vady rozpozná a může je účinně léčit.
Různá cvičení
K léčbě lze použít také různé dýchací techniky, uvolňovací cvičení, zpěv a
dramatický přednes. Při nácviku řeči se tyto různé metody mezi sebou kombinují.
Většinou pacienti, kteří ztratili schopnost řeči po úrazu, záchvatu mozkové
mrtvice nebo po operaci hrtanu či mozku, jsou schopni naučit se opět mluvit
téměř normálně.