V lékařské a psychoterapeutické léčbě nemocí a poruch se velmi často používá hypnóza. Je to přechodný stav mezi bdělostí a spánkem, při kterém je změněno vnímání. K výstupu různých fenoménů dochází samovolně nebo jako reakce na vnější podněty.
Zatímco tělesné funkce ustupují, duševní se aktivují.
Hypnózy v její původní formě používaly k léčebným účelům již ty nejstarší kultury. U starých Řeků byla hypnóza známa jako chrámový spánek. Sugescí knězů měly být aktivovány samoléčebné síly organismu a tak překonány choroby.
Nové poznatky o dalších možnostech hypnózy značně rozšířili mezi jinými i vídeňský lékař F.A. Messmer a anglický oční lékař James Braid, který zjistil, že po delší usilovné fixaci pohledu na jeden předmět se dostaví stav podobný hypnotickému spánku. Pokud však podlehneme pokušení zhypnotizovat sami sebe, je nutno před tímto počínáním důrazně varovat. Hypnóza vždy patří do rukou zkušeného odborníka.
Hypnóza má u pacienta otevřít pomocí stavů podobných transu "dveře k neuvědomělému" a způsobit, aby byl hypnotizovaný přístupný pozitivním sugescím hypnotizéra. Sugesce vytváří v podvědomí člověka obrazovou představu, která ovlivňuje jeho pocity, a tak mu vštěpuje do paměti potřebné představy a rozhodnutí.
Například působení reklamy spočívá v tom, že uvědomělými nebo neuvědomělými sugescemi v nás vzbudí pocit potřeby určitých výrobků, který nás nakonec přinutí tyto výrobky zakoupit. Z myšlenky vznikne obrazová představa, kterou nakonec realizujeme. Stejným způsobem využívá hypnotizér pozitivních sugescí k aktivaci neuvědomělých samoléčebných sil.
Úspěch léčby hypnózou závisí hlavně v dodržování třech zákonů hypnózy. První zákon zní: Každá obrazová představa, která nás naplňuje, má snahu uskutečnit se. Druhý zákon: Když stojí proti sobě nepřátelsky vůle a víra, podlehne vždy a bez výjimky vůle. Třetí zákon: Každé úmyslné úsilí bez obrazové představy zůstane neúspěšné nebo způsobí dokonce opak toho, čeho se mělo dosáhnout.
Hypnózou lze ovlivnit i celou řadu tělesných funkcí jako dýchání, tepovou frekvenci nebo rozšíření zornic.
Hypnóza by se měla provádět v klidném, teplém, příjemném prostředí, případně při tiché uklidňující hudbě. Po prvním pohovoru, při kterém se pacientovi zřetelně vysvětlí problematika a účel léčby, se pacient pokusí o uvolnění. Toho se nejlépe dosáhne v poloze vleže. Potom se pomocí kyvadla nebo prstu terapeuta vytvoří stav podobný transu. V tomto stavu se vytvoří sugesce. Hypnóza se dá rozdělit do šesti fází: Příprava, koncentrace, uvolnění, sugesce, prohloubení a posléze zrušení.
Hypnotizovaná osoba pasivně očekává pokyny k jednání od terapeuta. Je však zajímavé, že těm příkazům, které by považovala za normálnch okolností za nepřijatelné, se nepodrobuje. Hypnotizovaná osoba může naslouchat jen jedinému hlasu, na který reaguje.
Většinu lidí lze zhypnotizovat, avšak hloubka hypnózy může být velmi rozdílná. Hypnotické sezení trvá asi 30 minut a musí být vícekrát opakováno.
Terapii hypnózou provádějí lékaři a psychologové. Protože při této formě léčby musí pacient terapeutovi zcela důvěřovat, je mimořádně důležité, aby mezi nimi vládly dobré vztahy založené právě na důvěře.
Při volbě terapeuta - hypnotizéra byste se měli řídit následujcími pokyny, abyste se vyhnuli
neseriózním "hypnotizérským umělcům":
- Vyhýbejte se masovému odbavení - není právě nejvýhodnější, aby hypnóza byla prováděna ve
skupině dvaceti, třiceti nebo i více lidí současně.
- Dávejte pozor na to, aby s vámi terapeut nejdříve delší dobu vedl soukromý pohovor, v jehož
průběhu by se dokonale seznámil s vaší osobní problematikou.
- Pokud vám toho terapeut příliš naslibuje, mělo by to ve vás vzbudit nedůvěru.
Hypnózu využívají k léčbě především vysokoškolsky vzdělaní psychoanalytici a na ty byste se měli obracet spíše než na různé obskurní šarlatány.
Zdroj: www.doktorka.cz