Slzné žlázy leží v zevní části horních víček a jejich vývodní kanálek ústí v zevním koutku oka. K tomuto systému patří ještě početné malé žlázky ve spojivce. Jejich různé enzymy obsahující sekret slouží ke zvlhčování rohovky. Tím je oko čištěno a chráněno před infekcemi. Mžikáním víček je zajištěno pravidelné rozmístění tekutiny po rohovce očního bulbu. Odtok se děje odtokovými kanálky, umístěnými ve vnitřním koutku, které odvádějí slzy do slzného váčku a dále do nosu.
Tento systém slzných žláz a kanálků však může být různým způsobem narušen. Potom se tvoří buď příliš mnoho, nebo naopak příliš málo slzné tekutiny. Poměrně časté jsou také záněty těchto žláz, zatímco jejich nádory patří spíše ke vzácným chorobám. Ve stáří dochází ke snížené produkci slz často bez zjevné, chorobné příčiny. U některých žen je snížením množství slzné tekutiny provázeno dokonce i klimakterium. Chorobný útlum její tvorby vzniká také při tzv. Sjogrenově syndromu, což je onemocnění z oblasti revmatických chorob, které vzniká bez znatelné příčiny.
Naopak k nadprodukci slz dochází, jak každý dobře ví, při pláči. Zvýšeným užitečným slzením se oko brání dráždění, například cizím tělesem, chemickými látkami (při krájení cibule), při poranění a poleptání oka, stejně jako při nadměrném chladu nebo slunečním záření.
Zánět slzných žláz se může vyskytnout v akutní a bolestivé formě také v rámci jiných infekčních chorob, jako jsou příušnice, záškrt nebo chřipka.
Nebolestivé a dlouhotrvající zduření slzných žláz je příznakem chronického onemocnění, například tuberkulózy, syfilidy, chorob lymfatických uzlin nebo krve.
Při snížení množství slzné tekutiny je snaha nahradit chybějící slznou tekutinu očními kapkami nebo mastmi. Ty jsou podle potřeby aplikovány několikrát denně do spojivkového vaku, kde se se mžikáním víček rozloží po povrchu spojivky, podobně jako slzy. Tím se odstraní pocit cizího tělesa v oku a dráždění.
Množství sekrece slz se před započetím léčby určí pomocí Schirmerschovy zkoušky. Při ní se do spojivkového vaku zasunou testovací proužky a po určitém čase se měří jejich vlhkost.
V případě, že dochází k tvorbě nadměrného množství slzné tekutiny, je příčina většinou snadno odhalitelná: Oko je drážděno cizím tělesem, které musí být odstraněno. Záněty slzného aparátu oka jsou léčeny přikládáním obkladů s místně dezinfekčním účinkem a aplikací masti s antibiotiky do spojivkového vaku.
Oči jsou velmi citlivé, a proto bychom se v žádném případě neměli pokoušet léčit je sami. I odstraňování cizích tělísek z oka bychom vždy měli přenechat lékaři.
Lékaře bychom měli vyhledat při každém zánětlivém otoku oka, ať už je bolestivý nebo ne. Nebolestivé otoky víčka, které jsou vyvolány celkovými chronickými chorobami a projevují se snížením množství slzné sekrece, mohou mít průběh velmi zdlouhavý. U prostých zánětů vlastních slzných žláz či kanálků při včasné a dostatečné léčbě lze počítat s rychlým uzdravením.
K slznému systému oka patří i slzný váček. I ten může být postižen zánětem, projevujícím se v počátku zvýšeným slzením a při postupujícím zánětu i hnisavým výtokem. Zánět slzného váčku poznáme tak, že při tlaku na postiženou oblast z něj vytéká hlen a nebo hnis. Infekce se může rozšířit i na okolí a způsobit velice nebezpečný zánět celého oka. Pokud jsou výplachy a sondy zaníceného váčku neúspěšné, musí se váček chirurgicky otevřít nebo dokonce odstranit.
Příznaky:
- Otok horního víčka, při zánětu bolestivý, při jiných chronických chorobách nebolestivý.
- Pocit dření a písečných zrn.
- Slzící oko.
Zdroj: www.lékarna.cz