Slovo neuróza z řečtiny a znamená doslovně "nervová choroba". Neuróza je funkční porucha vyšší nervové činnosti, která se vyznačuje určitými odchylkami od normálního chování bez toho, že by vedla k hlubším změnám osobnosti. Když se například někdo pravidelně a opakovaně vrací domů, aby se přesvědčil, že vypnul plyn, přestože s určitostí ví, že tak učinil, může toto jednání být prvním příznakem neurózy.
Neuróza se dá podle příznaků rozdělit do šesti tříd: deprese, nutkavost, hysterie, schizoidní neuróza, úzkost, popřípadě fobie.
U depresivní neurózy se nalézá postižený ve stavu těžkého smutku. Nutkavost se projevuje nutkavými myšlenkami a jednáním. Patří sem i opakované nevysvětlitelné kontroly domácnosti, které se většinou stupňují. Ve spojení s hysterií vystupují do popředí někdy také fyziologické příznaky, například bolesti, křeče a poruchy citlivosti. Hlavně stavy úzkosti jsou ve spojení s neurózou relativně časté. Pokud tyto úzkostné stavy vystupují vždy za určitých podmínek, mluví se o fobii. Nejznámějším příkladem je klaustrofobie - stav úzkosti z těsných prostor.
Neuróza je psychicky podmíněna a téměř nikdy nemá fyziologické příčiny. Může vzniknout z nevědomého konfliktu, který má svoje kořeny často již v dětství.
V raném dětství totiž byly vlastní pudy nebo vlastní odhodlání neurotického jedince v konfliktu s vůlí rodičů nebo s požadavky okolí a s jeho očekáváními. Rozhodující vliv mohou mít při vzniku tohoto konfliktu rovněž morální představy, konvence a odlišné představy jedince o životě.
Neurózy vznikají většinou tehdy, když dojde k setkání několika různých vyvolávajících příčin: Na jedné straně to jsou zděděné neurotické sklony, jako je přehnaná citlivost, silná pudovost a extrémní temperament, na straně druhé negativní vlivy okolí, například výrazná závislost na rodičích. Z nich se pak vyvíjejí postoje, které jsou zdánlivě v konfliktu s vlastními zcela normálními potřebami a touhami jedince. Nakonec se z tohoto stavu často vyvinou duševní zátěže (vnímané jako pocity pokušení a selhání), které tyto rozporné osobní touhy ještě zesilují.
Dříve se mělo zato, že za vznik neurózy odpovídá jeden zcela určitý negativní zážitek v dětství. Dnes se většina psychologů shoduje v tom, že při vzniku neurózy hraje největší roli postoj a neporozumění rodičů ve vztahu ke svému dítěti nebo problémy a vzájemné trvalé neshody rodičů.
Velký počet neuróz u dětí způsobují rozvody a rozpady rodin. Rodiče si z nedospělého potomka nezřídka dělají "vrbu" či "soudce" a barvitě mu líčí prohřešky druhého partnera. Dítě, pro které oba rodiče znamejí nejvyšší autority, se v nastálé situaci není schopno orientovat a velmi často u něj dochází k rozvoji těžké neurózy. Dětské neurózy jsou závažné stavy, které by měly být vždy včas a hlavně odborně léčeny.
Instanční doktrína Sigmunda Freuda
Dlouhý čas byla uznávána tzv. instanční doktrína lékaře a psychologa Sigmunda Freuda jako
nejlepší teoretické vysvětlení pro vznik neuróz. Podle jeho teorie se psychika skládá se tří
instancí: "To", "Já" a "Ne-Já". "To" je svět pudů, "Ne-Já" všechno, co je naučené, respektive
svědomí. Soulad mezi těmito dvěma extrémy musí zprostředkovat "Já". Pokud se to osobnosti
nepodaří, vyvíjí se trauma, které je příčinou neurózy. Freud vyvinul pro léčbu neuróz
speciální psychoanalytickou terapii. Dnes se pokládají tyto Freudovy názory za dávno překonané.
Svými teoretickými však Freud položil základy celé dnešní moderní psychiatrie, léčící
duševní poruchy.
Příznaky:
- Stavy úzkosti.
- Psychické vyčerpání.
- Deprese.
- Výbuchy hysterie.
- Nutkavé myšlenky a jednání.
- Fobie.
Zdroj: www.lékarna.cz