Pokud člověk přecení své síly, a to jak fyzické, tak duševní, dostaví se u něj pocit únavy a nechuti pokračovat bez odpočinku v další činnosti. Tento pocit vyčerpání zná z vlastní zkušenosti dobře každý z nás.
Jiné ovšem je, pokud se náhle či postupem času člověk cítí vyčerpaný po výkonech, které dříve zvládal bez obtíží. V některých případech má pocit naprosté únavy a vyčerpanosti dokonce trvale, bez jakékoli duševní či fyzické námahy.
Tento stav, který byl vydělen z ostatních, podobně probíhajících nemocí, jako samostatné onemocnění počátkem 80. let, je nazýván chronickým únavovým syndromem (CH.Ú.S.).
Tímto názvem je označován soubor charakteristických příznaků, kterými je pacient postižen natolik, že není dlouhodobě schopen pracovního zatížení, které mu před tímto onemocněním nečinilo potíže.
Toto onemocnění postihuje nejčastěji ženy středního věku, přičemž polovina postižených se pohybuje ve věkovém rozmezí od 16 až do 65 let.
CH.Ú.S. se projevuje silnou únavou, teplotami, bolestmi hlavy, svalů a kloubů a dalšími neurologickými a jinými necharakteristickými obtížemi. Sem patří přechodné bezbolestné otoky kloubů, světloplachost, poruchy vidění, špatné soustředění, podrážděnost, nespavost či naopak nápadně přehnaná potřeba spánku, nebo dokonce deprese.
Aby soubor výše uvedených příznaků, nejčastěji navazující na virové onemocnění, mohl být označen jako chronický únavový syndrom, je nutné, aby tyto obtíže přetrvávaly déle než půl roku a výrazná únava a unavitelnost způsobovala více než padesátiprocentní snížení jeho předešlé aktivity.
Pokud pomineme únavu provázející jiné celkové závažné choroby, jako jsou těžké chronické infekce či zhoubné nádory, je CH.Ú.S. většinou spojen s tzv. imunodeficiencí. To je narušením obranných schopností organismu, vznikajících například po mononukleóze, či borrelióze. Únava bývá i následkem chronických téměř nebolestivě probíhajících zánětů svalů a vaziva.
Z psychických poruch mohou působit diagnostické obtíže CH.Ú.S. například primární deprese, schizofrenie, či toxikománie.
Protože není zcela jasná příčina tohoto onemocnění, neexistuje zatím ani naprosto stoprocentně účinný prostředek k jejímu vyléčení. Naopak, pacienti se někdy dostávají do stavu, kdy jakákoli činnost je pro ně nemožná. Protože však příznaky a laboratorní nálezy jsou většinou nepřesvědčivé, pacientům je velice zřídka přiznán invalidní důchod, který by jejich stavu odpovídal. Z medikamentů jsou zkoušeny léky zvyšující obranyschopnost organismu a některé speciální preparáty proti přetrvání virových infekcí. Vhodná je i úprava životosprávy postiženého, dietní opatření a případně i psychoterapie.
To, zda je nutné navštívit při zvýšené únavnosti lékaře, záleží zcela na charakteru jednotlivých případů.
Zvýšená únava či unavitelnost však může být jedním z prvních příznaků velmi závažného onemocnění, a proto bychom neměli s návštěvou lékaře dlouho váhat.
Tuto únavu může způsobovat nejen výše uvedený chronický únavový syndrom, ale celá řada vážných onemocnění, a tak podrobné vyšetření zdravotního stavu je vždy na místě.
Kromě rakoviny, tuberkulózy a podobných těžkých infekcí, může být příčina také v celkových (systémových) onemocněních organismu, jako je například roztroušená skleróza, virové záněty jater, borrelióza, či onemocnění žláz s vnitřní sekrecí.
Únavu totiž může způsobovat stejně tak pouze nižší krevní tlak, jako těžká chudokrevnost.
Co můžeme udělat sami
Co se týče prevence nejčastější příčiny CH.Ú.S., je dobré se nechat očkovat proti klíšťovému
zánětu mozku. Bohužel, při kousnutí klíštětem není postižený i přes očkování chráněn proti,
nyní velmi rozšířené, borrelióze. Zde pomůže pouze používání odpuzovacích repelentů a vhodné
oblečení do lesa. Pokud již k infekci došlo a okolo vpichu klíštěte se objevilo nebolestivé
bledé místo, ohraničené načervenalým lemem, je nutná okamžitá návštěva lékaře, který nám
předepíše antibiotika.
Zdroj: www.doktorka.cz