Depresivní stav se projevuje chorobně stísněnou náladou postiženého, provázenou většinou hlubokým smutkem, který je často zcela neodůvodněný. V zásadě rozeznáváme deprese exogenní (které jsou způsobeny zevními podněty) a endogenní (vycházející z vnitřního psychického stavu postiženého). Oba tyto typy choroby mohou plynule přecházet jeden ve druhý.
Deprese se projevují chyběním rozhodnosti, ztrátou zájmu i dobré nálady a také v neposlední řadě poruchami koncentrace. K tomu přistupuje celkový vnitřní neklid, nechutenství a zažívací obtíže. Pro deprese jsou dále také typické poruchy spánku, melancholie a často i neopodstatněné výčitky svědomí. Někdy také dochází i ke snižování sexuální apetence. O deprese se však jedná teprve v případě, že se těchto příznaků vyskytuje delší dobu současně několik.
Exogenní deprese bývá často vyvolána negativně působící událostí, například když je někdo opuštěn milovaným člověkem, ztratí blízkého příbuzného nebo zaměstnání. Příčiny tohoto typu depresí lze poměrně snadno odhalit pdorobným rozhovorem postiženého s odborným lékařem. V chorobné depresi, při které je nutná léčba, převládají pocity viny a strachu a je významně narušeno sebevědomí pacienta. Endogenní deprese je podmíněná určitou psychickou labilitou nemocného. Vyvolat ji může bolestivá událost, ovšem smutek a deprese brzy ztrácí vztah k této události. U některých lidí může deprese vzniknout i bez jakýchkoliv zjevných příčin. K tomuto typu endogenní deprese má sklon v průměru jedna z 200 osob. Zdá se, že zvýšená pohotovost k depresivním rozladám může přejít i na část potomků postižených jedinců. Co je vlastní příčinou těchto stavů, není dosud zcela objasněno.
Mnohdy je nevyhnutelná i léčba s hospitalizací na psychiatrickém oddělení. Spektrum léčebných možností je široké a sahá od léčby pohovorem s odborníkem na tyto choroby, přes léčiva (antidepresiva, barbituráty, neuroleptika) až k elektrošokům. Rozhodujícím pro volbu léčebného prostředku je stav pacienta. Pokud se pacient léčí doma, nesmí být rodinou přetěžován, ale ani ponecháván osamocen. Povzbuzení typu "Konečně se seber" nejen nepomohou, ale naopak toto psychické onemocnění mohou ještě prohloubit. Výjimkou není ani "vyřešení situace" postiženého sebevraždou.
Depresivní pacient není schopen si pomoci sám. Nebezpečné bývají například útěky k alkoholu nebo k lékům. Rodinní příslušníci by měli dávat na postiženého pozor a takovýmto koncům pokud možno zabránit. Někteří nemocní se "otupují" také prací nebo zábavou.
Postižení si svou chorobu většinou neuvědomují, proto se dostávají depresivní pacienti k lékaři většinou teprve tehdy, když už alkohol nebo léky způsobily těžká poškození jejich psychiky, nebo dokonce teprve po nezdařeném pokusu o sebevraždu.
Co udělá lékař? Předá pacienta do odborné péče psychologa nebo psychiatra. Deprese může trvat několik málo týdnů, ale i několik let. Vystupuje s různou intenzitou a může také periodicky spontánně odeznívat a znovu se vracet. Mnoho postižených není schopno v období rozvoje choroby vykonávat ani své zaměstnání.
Deprese jsou velmi nebezpečné, pokud se nemocní zabývají myšlenkami na sebevraždu. Příbuzní a přátelé musí brát jejich úvahy o sebevraždě vždy vážně a donutit pacienta k návštěvě odborného lékaře. To často nedá překvapivě ani příliš úsilí, protože pacient v podstatě vyhrožováním sebevraždou "volá o pomoc". Podvědomě totiž chce, aby ho k návštěvě "donutilo" okolí.
Tip:
Pokud je váš partner nebo známý delší dobu v depresivní náladě, poraďte se o jeho stavu
odborným lékařem nebo psychologem. Postižený bez odborné pomoci totiž není schopen tento
stav depresí zvládnout sám, často příčiny depresí nezná.
Upozornění:
Sebevražedné úmysly depresivních pacientů se musí brát vážně, je nutná návštěva u psychiatra.
Je známo, že především starší postižení muži pokládají sebevraždu za východisko ze své
choroby.
Zdroj: www.doktorka.cz