Olovo se vyskytuje jako stopový prvek všude na Zemi a dá se běžně prokázat v miliontinách gramu i v těle zdravého člověka. Jedovatý těžký kov se ukládá převážně v kostní tkáni organismu. K otravám dochází, když se během určité doby v těle uloží olova příliš mnoho (chronická otrava olovem).
Jaké množství olova je schopno vyvolat otravu, se nedá přesně říci, protože lidé na něj reagují velice rozdílně. Větší množství olova přítomného v organismu poškozuje cévy, zažívací systém, klouby, krvetvorbu, játra a u dětí i kojenců především centrální nervový systém. Chronická otrava olovem u těch zaměstnanců, kteří s ním pracují, je nazývána též "olověnou chorobou". Toto onemocnění se řadí mezi nemoci z povolání, které jsou povinné hlášením, a zaměstnavatel je nucen postiženého finančně odškodnit.
Olovo se dostává do plic dýchacími cestami s vdechovaným prachem, kouřem nebo párou. Vzácněji do těla vniká ústy a žaludkem při pití vody obsahující olovo nebo když se olověný prach zachycený na rukách při nedodržování hygieny dostává do úst přímo nebo s potravou.
Dnes naprosto převládá léčba této otravy kyselinou etylenaminoteretaroctovou - zkráceně EDTACAL, která tvoří s olovem téměř nejedovatou ve vodě rozpustnou sloučeninu, jež se snadno vylučuje ledvinami.
Chronické otravy způsobí v těle těžká poškození často dříve, než na sebe upozorní prvními příznaky. V tom případě je nutno okamžitě zahájit i symptomatickou léčbu poškozených orgánů. Onemocnění musí být po celou dobu jeho průběhu sledováno pracovními lékaři a lékaři hygieny práce, kteří jsou k tomu pověřeni státem.
Zaměstnanci v hutích pro zpracování olova, pracovníci v továrnách na výrobu barev a laků, tiskaři a sazeči přicházející do styku s olovem musí být podrobně seznámeni s bezpečnostními předpisy a musí je na pracovišti důsledně doržovat.
Prvními příznaky otravy olovem jsou malátnost, nechutenství a úbytek na váze. Tyto příznaky jsou značně nespecifické a mohou být vyvolány celou řadou nemocí. Kdo však pracuje s olovem, měl by být zvlášť bedlivý a svého lékaře na tyto příznaky upozornit. Akutní otrava olovem se projevuje těžkou nevolností a zvracením. Akutní otravy olovem jsou však velmi vzácné.
Při akutní otravě olovem nasadí lékař ihned odpovídající protijedy. Při podezření na chronickou otravu, jako nemoci z povolání, bude kromě léčení informovat o této závažné skutečnosti i příslušné orgány.
Chronická otrava olovem začíná plíživě únavou, nechutenstvím, pocitem tlaku v žaludku a neurčitými bolestmi hlavy a končetin. Nemocný ubývá na váze, jeho kůže je bledá a popelavá. Postupem času dostává typickou "olovnatou" barvu kůže - což bývá většinou první a velmi důležitou známkou chronické otravy.
Dalším alarmujícím příznakem je olovnatý lem - šedý proužek lemující okraje dásní. Později vzniká na základě poškození cévních stěn svraštělá ledvina (nefroskleróza) s těžkým postiženým všech ledvinových funkcí. V mozku dochází k těžkým neléčitelným poškozením, při postižení koronárních cest dochází i k záchvatům anginy pectoris. Tvrdé uzly v kostní tkáni způsobují kruté bolesti. Dochází i k náhlým nebolestivým nervovým ochrnutím, vyvíjí se těžká chudokrevnost.
Chronická otrava olovem vede často k trvalému poškození zdraví člověka. Může vést až k smrti. Podle jedné teorie byla prý i příčinou zániku Říše římské, protože Římané používali olověné nádoby a využívali olověné rozvody pitné vody.
Účinné látky proti tomuto typu otravy obsahuje mléko. Kdo ve svém povolání pracuje s olovem, dostává na svém pracovišti většinou mléko zdarma.
Příznaky
Chronická otrava olovem:
- Popelavá a bledá kůže
- Temný lem dásní
- Úbytek na váze
- Poškození některých orgánů a centrálního nervového systému
Akutní otrava olovem:
- Těžká nevolnost
- Zvracení
Zdroj: www.prozdravi.cz