Lidský organismus musí udržovat stálou teplotu 37 stupňů Celsia. Všechny procesy neustále probíhající látkové výměny a funkce buněčných struktur orgánů jsou "nastaveny" na tuto "pracovní teplotu". Aby mohla být tato teplota organismu trvale udržována, disponuje tělo různými tepelnými čidly a celou řadou regulačních mechanismů.
Jestliže se například tělo příliš ohřívá a jeho teplota vystoupí nad normál, zrychlí se bezděčně dýchání. Organismus se snaží transportovat pokud možno co nejvíce tepla navenek. Současně se zesílí pocení, aby i na povrchu těla došlo ke snížení tepla odpařováním.
Když dojde k poruchám z přehřátí, je to vždy známkou poruchy tepelné regulace. Poruchy z přehřátí nevyvolávají však pouze zevní vlivy, jako je horko ze slunce nebo vysoká vlhkost vzduchu, ale také špatný tělesný stav a fyzická námaha. Pokud je to nutné, potí se tělo více, aby se mohlo odpařit co nejvíce vody. Pocením však ztrácí organismus značné množství tekutin a je z něho vyplavováno mnoho životně důležitých solí. Velkými ztrátami vody a solí může dojít až ke stavům vyčerpání a nakonec k šoku.
Při horkém počasí musíme u člověka, který upadl do bezvědomí, vždy pomýšlet na možnost šoku
z přehřátí. K tomu může dojít hlavně tehdy, když je vzduch příliš vlhký a postižený má na
sobě například příliš teplé oblečení, které je neprodyšné. Při vyčerpání nebo šoku z horka
se připojují následující typické příznaky:
- nápadná bledost
- vystupňovaná slabost
- studený pot
- mrazení
- rychlý slabý pulz.
Přes uvedené příznaky však zůstává tělesná teplota normální.
Abychom mohli provést opatření je nejdříve nutné se postarat o to, abychom zamezili dalšímu zahřívání organismu postiženého - sluncem nebo jakoukoli tělesnou námahou. Teprve po odstranění příčiny se začneme starat o stabilizaci pacientova celkového stavu.
Postupujeme takto:
- Postiženého ihned umístíme do stínu.
- Uložíme ho do protišokové polohy. Přitom pacient leží na zemi, dolní končetiny má uloženy
výše.
- Pozorně sledujeme dýchání a pulz.
- Pokud je postižený při plném vědomí, tj. lze se s ním domluvit, měl by dostat k napití
lehce osolenou vodu (jedna zarovnaná kávová lžička na 1 litr vody). Místo vody je
výhodnější použít takzvané sportovní nápoje (izotonické), které obsahují důležité
minerály. Nápoje mají být chladné, ne však studené.
- V případě nutnosti zavedeme protišoková opatření.
- Voláme rychlou záchrannou službu.
Ze stejných důvodů, které vedou k vyčerpání nebo šoku z horka, může dojít u postiženého i ke křečovým stavům. Jejich příčinou většinou bývá také velká ztráta solí. Křeče vznikají zcela náhle a postihují vždy jen určité skupiny svalů.
Nejvíce bývají postiženy svaly, které jsou nejvíce zatěžovány, tedy hlavně svaly dolních a horních končetin.
Vyrovnat ztráty solí
K těmto křečím dochází nejčastěji na příliš horkých pracovištích. V horkém létě bývají
postiženi křečemi často také sportovci, pokud včas nevyrovnají ztráty vody a solí vzniklé
pocením. V případě křečí z horka je nutné provést stejná opatření jako při vyčerpání horkem.
Vhodné je pití tzv. iontových nápojů, které současně s vodou dodávají organismu důležité minerály.
Pozornost malým dětem
Malé děti mohou být totiž často vystaveny nebezpečí z přehřátí i neomluvitelnou nedbalostí
rodičů - zapomenutý kočárek se spícím dítětem na slunci či spící dítě ponechané v
odstaveném autě.
Malé děti nemají ještě zcela vyvinuty termoregulační mechanismy a jsou podobným jednáním přímo ohroženy na životě.
Nikdy násilně neochlazovat
Při přehřátí postiženého nesmíme ochlazovat studenou vodou. Teplotní šok by prudce zhoršil
stav postiženého.
Zdroj: www.prozdravi.cz