Kostní dřeň, která vytváří krevní buňky a je důležitá pro tvorbu imunitního systému, musí být převzata od živých dárců. Genetická nesnášenlivost darované dřeně s příjemcem může však být i příčinou úmrtí příjemce.
Protože šance sourozenecké genetické shody je 1:4, některé ženy otěhotní v naději, že kostní dřeň nového dítěte může zachránit sourozence postiženého leukémií, jejíž nejvhodnější léčba je transplantace kostní dřeně. Děti získávají polovinu svých chromozomů od každého rodiče, takže rodiče i jejich děti zřídka mívají geneticky shodnou dřeň. V roce 1980 11tiletý Stuart Lack postižený leukémií, synek z rybářské vesnice asi 70 mil od Londýna, přežil transplantaci nevhodné dřeně od otce. Sedm let později u jeho otce Alana propukla odlišná forma leukémie, když měl 45 let. Věřil, že jestli něco zachránilo Stuarta, může to zachránit i jeho a transplantace dřeně od Stuarta jej skutečně zachránila. Šance na vhodnou kostní dřeň u nezpřízněných osob je 1:20 000. Jelikož největší naděje na získání kostní dřeně je v rámci etnických skupin, mezinárodní spolupráce je nezbytná. Hledání dárce v devíti zemích bylo nakonec úspěšné ve Francii, kde se našel vhodný dárce pro záchranáře, který onemocněl leukémií následkem havárie v Černobylu.
Největší registr kostních dření na světě mají v USA a přesto tam denně umírá 25 lidí pro nedostatek dárců. Téměř všude probíhá kampaň vyzývající k dárcovství pro postižené děti. Pacientka Allison Atlas z Marylandu potřebovala dárce. Její rodina, jakož stovky jiných byli nevhodnými dárci. Rodina Atlasů svým úsilím sehnala více než 50 tisíc dárců, které předala do fondu dárců a umožnila tak jiným 15ti pacientům nalézt vhodné dárce. Sama jako poslední naději si nechala transplantovat matčinu kostní dřeň a vyšlo to s pomocí lékařské technologie, použité v tomto případu. Když se transplantuje kostní dřeň, klíčovým prvkem je zhruba jedna dvoutisícina buněk, zvaných kmenové buňky. Ty produkují veškerou krev i buňky imunitního systému. Kmenové buňky existují v krvi, ale je jich málo, aby umožnily zdárný průběh transplantace bez dalších opatření. Na kmenové buňky je však bohatá zárodečná (plodová) krev, kterou obsahuje pupeční šňůra. Nedávné transplantace - jako v případě Allison Atlas - byly úspěšné právě při použití této zárodečné krve.
Novou vizí medicíny pro budoucnost je snaha rezervovat a ukládat krev získanou při každém porodu, která by byla připravena zachraňovat na světě kohokoliv, kdo ji potřebuje. Lidské tělo nahrazuje všechny krevní buňky za méně než 120 dnů, tak krev po transfuzi časem mizí, ale transplantovaný materiál se stane stálou součástí příjemce. Odumřelá kost zůstane základem pro růst nové kosti, zatímco dřeň dárce i příjemce má totožné DNA.
Genetické otisky krve jsou v tomto případě totožné, jakoby to byla jedna osoba. Transplantace je dramatickou událostí, ale výzkum v oblasti použití dárcovských tkání bude mít jisté významnější a dlouhotrvající dopad na léčebné postupy. Vzdor pokračujícímu vývoji a pokroku s použitím náhradních materiálů, lidský materiál se nyní prosazuje v medicíně stále více. Z přehledu předloženému americkému kongresu vyplývá zjištění, že výzkumníci ve více než polovině lékařských institucí upřednostňují a spoléhají se na lidský materiál.
Z National Geographic přeložil ing. Vladimír Šimeček