Při policejním zásahu jednoho listopadového dne v roce 1981 byl podezřelým vážně zraněn policista Don Ventura z Marylandu. Utrpěl fraktury páteře a podrobil se čtyřem operacím, které měly napravit poškození páteře. Bolest však byla vytrvalá a nikdy nepřestala. Bylo to, jako by někdo zapomněl vypnout vypínač někde uvnitř jeho těla. Jediným dosti silným utišujícím prostředkem, který by zmírnil jeho utrpení, bylo morfium (narkotikum podobně jako heroin odvozené z opia). Avšak lékaři váhali s jeho nasazením z obavy, že by se stal narkomanem. Byl nucen odejít do důchodu a téměř na 10 let se z něj stal "ležák". Potom, v roce 1990, mu nový lékař navrhl aplikaci morfia, u čehož vytrval. Nevýhodou bylo, že byl chemicky závislý na morfiu, naopak výhodou bylo, že již netrpěl bolestmi. Dlouho měl strach z užívání narkotika, ale nyní 46letý policista říká, že dokud nebyl utišován morfiem, nebyl to život.
Když prostudujeme případy žadatelů o eutanasii, vidíme, že se vesměs jedná o postižené lidi trpící intenzivní a dlouhotrvající bolestí, která činí život nesnesitelným a otázka chuti k životu je otázkou ovládání bolesti. Ale čím více toho neurologové vědí o bolesti, co je a jak se prožívá, tím více jsou přesvědčeni, že klíč k utišení bolesti již mají po ruce. Mnoho druhů prudkých bolestí by se mohlo léčit efektivně a bezpečně, kdyby lékaři byli pro liberálnější využití narkotik bez ohledu na to, jaký nepříznivý obraz slovo narkotikum vyvolává. I když morfium je mnohem silnější než řada nejsilnějších utišovacích prostředků, někteří lékaři i velký počet pacientů a zdravotnická zařízení s ním nechtějí mít nic společného. Dokonce specialisté, kteří regulérně předepisují narkotika pro utišení bolesti, je nazývají opiátovými léčivy, jako kdyby změnou názvu z nich sundali stín špatné reputace.
Nikdo neobhajuje použití narkotik k léčbě naraženého palce. Tyto silné drogy jsou indikovány pouze v případě nejprudších bolestí, způsobujících invaliditu. Ale výzkum za posledních 20 let zjistil mechanismus, který způsobuje intenzivní bolest a naznačuje, že jistá narkotika se hodí k utišení bolesti, takže lze označit za necitlivost nebo snad i za nedbalost, pokud nejsou využita. Zvažujme, co se děje v našem těle, když je vystaveno úporné bolesti. Řekněme například, že auto vyjede z vozovky na chodník, kde stojíte a rozdrtí vám nohu. Zaprvé vaše rozdrcená noha ztratí s krví mnoho chemikálií, což vyvolá otékání nohy a aktivizují se nervy vedoucí od nohy k míše. Jakmile nervové signály dospějí k páteři, jiná skupina nervů přebírá signály a vede je k mozku. Teprve když dorazí do mozku, ucítíte bolest.
Vědci již dlouho vědí, že morfium tlumí řetězovou reakci bolesti tím, že brání míšním nervům, aby přenesly signály do mozku. Ale co nevěděli, je to, že tyto nervy nejen vedou nervové signály k mozku, ale určitým způsobem si i pamatují veškerá zranění či utrpení těla. Ta v nich vyvolávají permanentní změny, zakódované v jejich molekulární stavbě. Allan Basbaum z university v San Francisku říká, že impuls vchází do míšních nervů, ale také tam něco zanechává. Čím déle zranění trvá, tím více se míšní nervy stávají citlivými na bolestivé stimuly a tím intenzivněji signalizují mozku, že je něco nesprávného. Basbaum a jeho kolegové si uvědomili, že to může způsobit revoluci v chirurgii. V minulosti většinu pacientů uspali běžnými anestetiky, která utlumila paměť mozku, ale nic nezastavilo reakci míšních nervů. Na začátku devadesátých let Basbaumův tým prokázal, že mícha vysílá kaskádu chemických a elektrických signálů i během operace. Jakmile se mozek oprostí od působení anestetika, všechny tyto elektrochemické signály se přemění v čistou agonii. Lékaři potom poznali, jak obejít řetězovou reakci tím, že obohatili operační sál o separátní injekci místního umrtvení. Tím mohou zabránit, aby signály bolesti dorazily k míše. Potom aplikací malých množství morfia do míchy hned po operaci mohou významně redukovat jakoukoliv bolest, která se objeví po vyprchání místního umrtvení. Basbaumova práce dokázala, že morfium nejen utišuje bolest, ale zabraňuje také tomu, aby vůbec vznikla.
Na základě těchto pohledů ostatní výzkumníci potvrdili, že morfium a preventivní anestetika aplikovaná pacientům při operaci břicha redukovaly jejich bolest tak výrazně, že opustili nemocnici o jeden den dříve, než se plánovalo. Přesto řada lékařů neuváděla tyto myšlenky ochotně do praxe s ohledem na předsudky vůči narkotikům panující v americké společnosti. Profesor Raffa z Temple university ve Filadelfii říká, že tady sice existuje určitá možnost narkomanie, ale naprostý nesmysl je myšlenka, že když vaše matka půjde do nemocnice a dostane tam morfium, že se automaticky stane narkomankou.
(z časopisu TIME přeložil ing.Vladimír Šimeček.)